U Prachatic.

Dumo jihu, Prachatice,

stará zkazko českých měst,

zřím-li tě, mrak sedá v líce,

zrak se blýská, svírá pěst.

Na příšernou myslím zimu,

na krvavý listopad,

v zpěvu když a v ohně dýmu

s pomstou na tě Žižka pad’.

Lid tvůj ondy zradu snoval,

nítil českých srdcí krev,

leč v tom ohni cepy koval

hrozný obr: Žižkův hněv.

Mstil se, že se ježí vlasy,

nevíš o té hrůze snad?

má lev hněvu znova asi

řvát o taký listopad?

Prachatice, Prachatice,

stará zkazko českých měst,

zřím-li tě, mrak sedá v líce

zrak se blýská, svírá pěst.