U praménku.

By Simeon Karel Macháček

Pramení se, pramení

Voda neustále,

Po kmenech a kamení

Hučí dál a dále.

Nestírejte slzy mé,

Tať mi lík a zdraví,

Slova vaše laskavé

Vždy jí nezastaví.

Zde si hoví tužba má

O samotě lesní,

Volněji tu viniká,

Co mě doma těsní.

Kdyby pramen nehrčel,

Smutno by tu bylo:

Kdybych slzu tajit měl,

Již by srdce hnilo.