U přítele vlastenského.

Jez Miloušku! pí,

Dlouho, dlouho ží;

Až tvá dobrá hlava zbělí,

Zoubky vypadají celí,

Pak blaze umři.

Žertuj, hovoř, pěj,

V rozmaru se měj!

Ať ti bodrost z očí hledí,

Moudrost ať ti na rtech sedí;

Své milence přej.

Mysli vždy a spiš,

Cokoli jen víš,

Neb co z tvého péra teče,

Plodí světlo – žádné křeče,

Ani z hory myš.

Lež hebounce vždy,

A líbezně spí;

Oučinlivý tvoje kosti

Zasluhují klidu dosti;

O nebi si sni!

Jez, miloušku! pí,

Dlouho, dlouho ží;

Až tvá dobrá hlava zbělí;

Zoubky vypadají celí,

Pak – blaze umři!