U psacího stolku.

Před lety suchá slečna diktovala

jí řadu nudných vět a ona psala

a čas jak v poutech z olova se vlek...

Na stole čínská pagóda se smála,

a s kalamáře luk pjal Amorek.

Ve vážné komnatě to snivé dítě

vždy nuda splétala v své děsné sítě

a rtíky nutila mu k zívnutí,

ač učitelka cudná ostražitě

hlídala každé těla pohnutí...

Se zlatou ořízkou teď lístek píše,

jí v mladém srdci divné jaro dýše,

ó jaký ples a žár a slasť a vděk!

Se stolu pagóda jen kývá tiše,

a slova diktuje jí Amorek.