U RAKVE.

Pochmurný pokoj. Pár amateurů umění.

A v rakvi ležíš Ty. Mramorový klid zjasnil

Tvé tahy v poslední úsměv.

Polorozvité růže, zrosené ještě červnovou nocí,

sladké žlutavé růže, na něž jsi býval tak pyšný,

voní z Tvé rakve. Příteli, Tvoje jara!

Jak ten vzduch zšedl! Stesk hořký a údiv tu cítím,

nad Tebou, zmlklým již, melancholicky vážným

a touhu po písních, jimiž zvonila Tvoje jara.

I ona přišla. Cítíš ten pronikavý parfum? –

Oh, přišla, s tou lichotnou něžností hadí,

jež rdousila Tvoje sny. Vítězná, k triumfu přišla.

Žena, jak znal’s ji. – Oh, nelkejte, drahá...

Ten havraní vlas... a pocely žhavé... a extase nocí...

Život je štědrý. Vše Vám nahradí.