U ŘEKY

Prouděním vzduchu a odrazem vln

skaliny ožily,

širokým úsměvem usmál se drn,

jak lokty vložily

kořeny borovic v ty prorvy záhadné,

jež horce sálají a nic v nich nevadne.

Kam květ již nemůže,

do výše šplhá kleč,

s hory ji vichr rve,

s luk květy senoseč.

Horce až k zemdlení

slunce jim ustýlá

na břehy skalnaté,

jež řeka omílá,

na vlnách zlato své

promění v šupiny,

ozáří kameny,

ozáří hlubiny,

jak z proudu do sítí

zlato bys vybíral,

v zlatě se koupat moh',

zlatem si prostíral.

Kouzla že nežijí?

V pohádky nevěříš?

Zvečera u řeky

šumění naslouchej,

od mraků, od větru,

od lesů vyzvídej,

kouzla tam uvidíš,

v zázraky uvěříš!