U rybníka.

Kamkoliv mé oko patří,

živoci se zjevují,

nad zrcadlo vodní kapři

z rybníka vystřelují.

Horské vody těší pstruhy,

dolejší – hlavatice;

mřenky živí malé struhy,

potok hostí bělice.

Z řeky někdy úhoř hladký

vymyká se na palouk:

vábí ho snad hrášek sladký,

čili muška, nebo brouk?

V Labi jesetr se hází;

losos valný zmáhá proud,

z moře nazpět k nám přichází

v rodný sladké vody kout.

Z ciziny ten poutník vodní

do vlasti se vracívá:

toužíc po kolébce rodní;

za tu slast i život dá. –

Něžné lásky k matce vlasti

v srdce nám je štípen cit:

tupý jen té nezná slasti,

nevděčný k otčině lid.