U RYBNÍKA. (VI.)

Své stříbro měsíc potají,

než cestou dále táh,

si ukryl – lidé říkají –

v rybníka hlubinách.

Však stále o ně v strachu jest,

a strach mu ruší klid,

že navrací se často z cest

a jde se přesvědčit.

Tu v noci tich se přikrádá

a sáhne v hlubiny

a stříbro své si vykládá

jak třpytné šupiny.

Ó, slyš, jak mezi skalisky

to zní a prokmitá,

to měsíc dnes zas penízky

své zlaté počítá...