U ŠEDÉHO KAMENE.

Na ztracené cestě

šedý kámen leží;

vedle růže planá

pučí v listí svěží.

Hrob to mého štěstí

polou v zapadání,

a ta bujná růže –

to je zpomínání.

Každé jasné jitro

do květů ji pudí –

nebi žel, tam dole

život neprobudí. – –

Darmo v kámen chladný

žhavé tisknu líce –

neoživím štěstí

nikdy – nikdy více.