U STOLU PÁNĚ.

Jan všecek usebrán mše svaté obět koná;

máť Páně líbezná jak douška sladkovonná

je při ní přítomna a žízní po chvíli,

kdy v chleba způsobě Pán k ní se přichýlí.

Ta chvíle nastala. Jan s osluněnou skrání

chléb rajský přináší a k Marii se sklání,

jež s velkou pokorou, až k zemi sklesajíc,

té krmi žádoucí zří zanícena vstříc.

Již chléb jí v ústa dal. Pán v srdce její spěje

a všecek radostí a rozkoší se chvěje,

že vchází v nádherný a prosvětlený chrám,

v němž od věčnosti skryt a trůn si zvolil sám.

Již láskou pojí se Pán s matkou plnou něhy;

jak blesky křižují se jejich vznětů šlehy

a rostou v zápolu jich srdcí nadšeném,

až obé srdcí vzplá jen jedním plamenem.

Jan dávno dokonal mši svatou drahocennou,

a ještě Maria je skleslá na kolenou

a jako zbavena vší síly životní.

A věru nežije – jen Kristus žije v ní.