U ŠTRBSKÉHO PLESA.

Tam září Tatra! Bílý vlas

jí stříbrem od temene splývá,

máť slovenská svůj na obraz

se v lesku jitra v pleso dívá.

I povznes jsem v žasu zrak,

to hrdé zřel jsem skalné čelo,

a srdce moje, volný pták,

v tu volnosť velkou vznést se chtělo.

Však darmo, darmo! Tam ach, níž

kraj zamlžený pod horami,

tam v porobě slovenská chýž –

tam zrak můj utkvěl se slzami.