U STUDÁNKY SVATÉ ALŽBĚTY.

Stínem lesa krytá na úbočí skály

stará studánko, již věky dochovaly,

v kamenech a mechu staletí šla kolem,

tvoje voda tiše tekla nad údolem.

Jednou stříbrná jen hladina ti stměla,

úžasem se čistá voda rozechvěla:

se zástupem, který žehnal kříž svůj nesa,

s hradu světice šla k tobě stínem lesa.

Na stráni se náhle rozjasnilo divem,

plno bílých růží kvetlo mezi zdivem,

mezi nimi lidské žaly zanikaly...

Od té chvíle v tobě odlesk kouzla dříme,

studánko, v niž mlčky do hluboka zříme,

stínem lesa krytá na úbočí skály.