U Šumavy.
Ze Šumavy, lemující Čechy,
Šepotavé vějí dechy.
„Šumivé vy lesiny,
Jaké šepotáte noviny?“
„„Novinami nešumíme,
Ale víme, a ti vyjevíme,
Co se věky minulými
Událo za horami našimi.
U Dunaje i na Sále,
Za Labem i dále
U moře obývalo
Několiko národů;
Milé pouto jazyka i původu
Se Čechy je vázalo.
Mejtívali lesiny,
Bory, dubiny.
Ve vyduté báni
Kopávali rudu;
Ze železa, ze mědi
Kuli kosy a k orání
Nářadí.
Neradi
Do divoké seče
Hotovili meče:
Raději
Pokojnou orali půdu.
Na dole i hoře
Budovali chyše;
Veselými
Jeky
Za koráby jejich a lodími
Pěnilo se moře,
Pěnily se řeky.
Žili tíše;
Na luhu, i na poli,
Na horách i v údolí
Pěli vesele;
I žele
Pěním ukojili. –
Časové se vyměnili.
Ze severu ode moře
Na naše rodáky
Řítilo se hoře;
Železem i ocelí
Odění cizáci,
Porénáci, Zalabáci,
Násilím i položenou léčí
Napadali na naše jonáky.
Po tisíceré na poli seči
Lidé tiší unaveni,
Do poroby uvedeni.
Na poli a luhu zanikalo
Veselé pění;
Mezi horami se ozívalo
Úpění.
Ze paměti lidu mizí
Věci minuté.
Nyní, jako cizí,
Rození dědiny této synové
Nevědí, co byli dědové,
Nemajíce ani péči,
Aby rozuměli dědů řeči
Zapomenuté.
Dědů jazyk uchovaly
Vody jen a hory, a my šumy,
Sypané mohyly, valy
A obytů rumy.““
„Šumavo, netouži
Na věky minoucí,
Více se nesouži!
Nové září nebe,
Doba tebe
Potěší budoucí.
Moc a losy liché
Uvalily nehody
Na ty tiché
Národy.
Věkem ale ochabuje
Síla těla surová:
Síla nyní duchová
Lidi, časy, losy vyměnuje.
Jazykohubivý Gero
Nevévodí více.
Věziž, obě i Lužice
Nová zoře budí. –
Ocelivé věku péro
K účinu i Čechy pudí.
Zaniká utišené
Echo nářeku a žele
Na zavilé hubitele
Řeči naší děděné.
Ajta vesele se zas ozívá
Na poli i na besedě,
I vysoké vědě
Jará niva se zasívá.
Divých Asiatů na Dunaji
Dílo se nepodaří.
Naši Povážané,
Naši Posávané
Dědů jazyk uchovají,
Násilí je nepomaďaří.
Lež i pověra i lichá
Luzy učené pomine pýcha.
Věku minoucího vada
Jazyků a návyků
Mezera mizí,
A pomálu hyne.
Národy si nebudou cizí.
Čáka utěšená pučí,
I na řece Siné
Vítězila Denisova rada
A našemu jazyku
Veliký se národ učí.
Týž u Haboly a u Olavy
Nové žáky baví.“
„Šumavo, netouži
Na věky minoucí,
Více se nesouži!
Nové září nebe,
Doba tebe
Potěší budoucí!“