U TĚCHTO OKEN

By Růžena Jesenská

U těchto oken jsme spolu stáli,

a jejich ruce se mne dotýkaly

láskyplně a jemně,

jedny bílé a táhlé, druhé mozolnaté,

jak bledý obláček a drahá země.

Věže se dívaly na nás a hvězdy zlaté.

Ty jedny ruce okřídlené odletěly

a nebeskou cestu zpátky zapoměly,

a druhé ztuhly, sepiaté na prsou,

ty nade mnou bdí a věrny jsou.

U těchto oken samotna stojím,

nekladu hvězd již do dlaní rukám dvojím.

A život, můj život poslední verš si již dobásní.

Celá Praha se modlí. A já s ní.