U TELEFONU

Ten starý motiv. Přání slyšelas,

jež volalo: jen slůvko zašeptej mi.

A nezaznívá mi tvůj milý hlas,

i v pokoře i v hříchu samozřejmý,

však divných hlasů temnou slyším změt;

úl; hukot lidí; chaos bez člověka.

Jen hluchou mluvu. Cizocizí svět.

A já jsem ten, kdo, v rukou srdce, čeká.

Tak bylo vždy. Já mušli pozvedám,

já moře slyším, zdaleka jak šumí,

a v bouři hlasů, se svou duší sám,

jsem jako hoch, jenž světu nerozumí.