U továrny.

Píštala vykřikla,

umlkly stroje,

dozorci schovali

nadávky svoje.

Zřízenec otevřel

tovární vrata,

(z ulice utekla

hned gigrlata).

Ze vrat vycházejí

bledé postavy,

jež matný krok mají

a svislé hlavy.

A to že jsou lidé

v kulturní době,

ta těla schýlená,

napolo v hrobě?

Kam jste se poděly

kvetoucí tváře

těch lidí, před lety

tak vzrostlých jaře?

V klopotné únavě

prchly na věky,

ztracené jak potok

ve proudu řeky.

Za zdraví ztracené

nyní je hlídá

bič, děla, vězení –

a věrná Bída.