U trati.

Tichým krajem za šera

jako hrozná příšera

pod lesnatou, temnou strání,

jež se zvolna k trati sklání,

zastřen v hustý dýmu mrak

s hukotem se žene vlak.

Jako saň, již líčí báj,

v útulný se řítí kraj,

syčí, vine se a točí,

rudý plamen sálá z očí,

pod obrovským tělesem

stená a se chvěje zem.

Stojím u trati a zřím,

jak se rozprchává dým,

a v mé duši náhle vzniká

bol, jak zřel bych nešťastníka,

příšeře jenž v náruč pad’;

mrtvý jeho zrak dí: hlad!