U večer.

Po siné moře hlubině

od jihu vítr táh’,

a světla, hvězdné bludičky,

se nesly po vlnách.

V nich ruče loďkou unášen

v dál plul jsem, starý druh,

mrak v duši stál, a za loďkou

byl jasný světla pruh.

Já na ten pruh se zadíval

a k nebi zrak jsem zdvih’:

Zda někdy také zjeví se

lesk světlý v stopách mých?