U večer sylvestrový.

Odbilo, a upomenut zvukem,

Šel rok starý, kmet ten, věčně spát –

A „k novému na zdar!“ zní to s hlukem,

Ruka ruku tiskne mnohokrát;

Sklénka cinká, a my opětujem

„Na zdar!“, a k cinkání přizpěvujem,

A zas „Na zdar k roku novému!“

Přejem vřele jeden druhému.

Leč co zdarem rozumíme, bratři,

Toť přemítat bude ke blahu.

S myslí rozkochanou spojit patří

Chladnou přísnosť, s citem rozvahu;

Neb kde um se druží k veselosti,

A bdí nad útroby horoucností,

Tam věc nevystoupí z koleje,

Mírou, v mezích dobře prospěje.

Přede vším as snahu rozumíme,

Když si „Na zdar!“ přejem společně;

Neboť života si nevážíme,

Co se v prachu vleče zpátečně,

Kde hruď nadšením se nerozhřívá,

Člověk leda rozkošníkem bývá.

Než tak žít, či vlastně živořit,

Raděj, bratři, v hrobě tlít a hnít!

Chop se tedy nás a hybej silou

Naší celou snaha taková,

Kteréžto by nad povšednosť hnilou

Povznesla nás křídla orlová,

Bychom skráň si věnci ovinuli,

Ježby žádnou zimou nezhynuly!

Na to připij jeden druhému:

Nuže, na zdar k roku novému!

Poletět však, jak šíp vypuštěný

Bez směru, toť plaché bloudění.

V horování slepém není ceny,

Cíl svůj určitý mějž snažení!

Slyšte! Chci vám jmenovat cíl stkvělý,

Nechť ho krátký rozum, nedospělý,

Dotýkává řečí hanebnou:

Moudrosť to s korunou velebnou.

Jakkoli se věk náš vědou chlubí,

Ji je přece zřídka nalézti,

Ač by lidstvo z vad, jež moří, hubí

Blaho jeho, mohla vyplésti.

K ní ať vroucí láskou zahoříme,

V jejím náručí se utěšíme,

Na to připij jeden druhému:

Nuže, na zdar k roku novému!

A jí po boku dceř věčně stkví se,

Spanilá jak růže májová.

Tomu štěstí v srdci nezrodí se,

Jenž v něm krásy její nechová!

Starosvětské sice její jméno,

Leč nebude jistě pohaněno

V tomto čackém kruhu přátelském:

Ctnosť to v půvabu svém andělském.

Ctnosť nás, bratři, ocelovou zbrojí

Ozbrojiž od hlavy do paty!

Ať pak lají nám v tom divném stroji,

Neoděným modní ve šaty,

My v něm ve dne statně pokračujme,

I se v noci z něho nevyzujme!

Na to připij jeden druhému:

Nuže, na zdar k roku novému!

A celou-li projme vnitřnosť naši

Svatá ona snaha dvojitá:

Tehdáž žádná moc nás neustraší,

Dráha naše nechť je trnitá,

Naše síla odpor mužně zmaří,

Mnoho výtečného se nám zdaří,

A v nás mír a klid se uhostí

S valným komonstvem svých sladkostí.

K moudrosti a ctnosti tedy spějme

Pevným krokem, neomrzelí!

O statek se příliš nestarejme,

Bůh jak udělil, tak udělí,

Jen když obludám se nepoddáme,

V dvojné oné snaze vytrváme!

Na to připij jeden druhému:

Nuže, na zdar k roku novému!