U VĚRAD V PRUSÍCH...

U Věrad v Prusích borovička

stojí tam v pustě od malička,

krvavě mhami prosvítá

kořenem v písek zarytá.

Klikatou větev křiví nízká,

smutná je, řek bys: té se stýská!

Vichřice rvou ji ubohou,

však zlomit přec jí nemohou.

Samotou její táhnou snové

o dálné zemi, vlasti nové, –

ryšavě rdí se barvou pně

a větví chvěje horečně.

Proč bych se divil, touhy její

že k žírné prsti jinam spějí!

Tam z kypra růst, výš vrchol nést

přímý a silný k říši hvězd.

A slavné lodi nových cílů

svou pevnost dát a svoji sílu,

dát sukatý jak skála kýl,

by nové dráhy mořem ryl!