U VÍNA

Kde lidského ducha je záchrana?

Dnes jaksi úzko je mi.

Jak halúz klátím se odraná

mezi nebem a zemí.

Kulatý světe, kam spěje tvůj chvat?

Zastav se se svým synem,

jenž musí tvůj záhon zalévat

zlatě jiskřícím vínem,

jiskřivým vínem, jímž častuješ

své nepříliš zhýčkané hosty,

kteří zpět dobýti nechtějí než

na chvíli pohled svůj prostý.

Strach spadne a srdce omládne.

Vidím od svého stolu

v koutě dva milence příkladné,

jak důvěrně hovoří spolu.

Neznám Vás, paní, z ulice?

Váš zjev mně lhostejný není.

Váš turban sluší vám velice

při nočním osvětlení.

Tvář vaše bledá mne dojímá snad

či bohatý vlas váš černý,

že se mi tolik chce přísahat:

– Navěky sluha váš věrný! –

Noc ve své bláznivé pokoře

s kouzlem i slibem svým hyne.

Závojem dýmu v prostoře

mé oči hledají jiné.