U Vltavy.

Pozastav se řeko stříbrotoká!

Co nám věští šumy tvé posvátné?

Bolem lkáš-li aneb plesem jásáš?

Co tvé vlny praví blahodatné?

Vímť já dobře, že to nejistota,

Co ti ples i bolest v jednom činí;

Neboť nevíš, máš-li uvěřiti,

S tebou dítky-li tvé dobře míní.

Nebuď tedy déle v pochybnosti:

Hle, již opět věrní znají tebe,

A již nikdy tebe neopustí,

Citem vřelým vnuklo jim to nebe.

Nuže, plyň jen, o plyň dále v plesu,

Místa svatá pozdrav na své pouti,

Pozdrav hory, doly, ptactvo lesů,

A na nás hleď často zpomenouti.