U vody.

Den do červánku hlavu shýbal,

pták v hnízdo slétal unaven,

kraj spal, sen blažený jej líbal,

já v dumách hleděl z okna ven,

do vody rozčeřených pěn.

Roj vzpomínek se vznášel v hlavě,

tu ryby zjev se v proudu mih’

a k muškám, letším kolotavě

na síťkovaných perutích,

svou loupeživou hlavu zdvih’.

Tlum celý zmizel z čista jasna,

já čekal, přijde-li, leč ten,

ač vábila jej chvíle krásná,

už nepřišel: byl rozprášen!

Já zabral jsem se v nový sen.

Ty mušky veselé a zdobné,

dím, k srdci ukláněje leb,

to naše radosti jsou drobné,

a dravé ryby zjev a škleb,

to denní chléb!