U ZÁTOKY

Modříny kolem louky rozsvícené

se v temné vody dívají.

Po trávách, metlicích, van stíny žene.

Květiny zpívají.

Den zlatí daňkům bílé skvrny v hnědi,

a zrak jich ztrnul pátravý.

Zvuk rohu z dálky – smutné oči hledí –

zčeřené nad trávy.

Jediné moře, světel širá dráha,

slunečným zlatem chví se měnivá.

Nějaká plachost na všem váhá, váhá,

a nedůvěřivá.