U zlámaného kola.

By František Hajniš

Tajnou bolest v srdci kryl,

Kdo dům tento jednou křtil;

Kolo na půl zlámané –

Naděje znak zklamané.

Do otčiny pospícháme,

Srdce po té drahé touží;

Před cílem se kolo zláme,

Cesta se prodlouží.

Sklenář veze hebké zboží,

Všelijaké sklenice;

Kolo praskne, v prach se složí

Přenešťastná směsice.

Z posvícení jedeme,

Vesele si zavejskáme;

Tu se náhle kolo zláme,

My pak v blátě lezeme.

Do kostela k svatbě jedou;

První kočár kolo zlomí,

Na dlažbu se položí;

Nevěstu hned v mdlobách vedou,

Ženich bledne, ruce lomí,

A svatba se odloží.

Což je tedy kolo

Rozlámané v polo?

Nic než potok bez vody,

Beze stromu les,

Bez oučinků důvody,

Hostů prázdné hospody,

Beze smíchu ples,

Posvícení bez pranic,

A naposled: holé nic.