UBÍRÁM SE Z TOHO SVĚTA.

UBÍRÁM se z toho světa,

už je tady po všem veta,

marné vaše naříkání,

já už tady nemám stání.

Předivně a přetajemně

ruka Páně dotkla se mě;

přistoup’ anděl k mému loži,

odvádí mne v město boží.

Podivně to město leží,

topole jsou místo věží,

černá zem kde vykopána,

to je k tomu městu brána.

Každého tu jíti mrazí,

ale jenom tak se vchází;

tělo u brány se nechá,

duše k Hospodinu spěchá.

Hlahol trub až zavzní k Soudu,

tělo protrhne tu hroudu,

milostiv jí buď, ó Pane,

po pravici Tvé ať stane!

Amen.