Ubitá Myšlénka.

Můj lovčí zámek spal a chrti moji spali...

Jen sosny šuměly. Po sloupech klenutí

mých sálů vrhaly obrovské stíny z dálí.

Lodi se chystaly v pobřeží k odplutí.

U krbu Orel zabitý. Z těch perutí

krev na koberce blankytné se valí.

Můj šíp jej zasáhnul, když vzpjal se k odplutí

ve vůni mátové jak zbloudil přes mé skály...

Nad Orlem zdrcený tu sedím, nespouštím

svých očí z očí těch, démantům vyhaslým

jež rovny, dožehly, tuhnouce v zakrvení.

A lodi pískají v pobřeží k odplutí,

noc míjí a zas noc... Jak u vytržení

já oka nespouštím z těch mrtvých perutí...