UBOHĚ OČI...!

Ubohé oči, zarudlé pláčem

za nocí kruté bolesti!

Vpily se do vás stesk a bázeň,

na dno vám lehlo neštěstí.

Vidím ve vás zaplanout blesky

nějaké touhy horoucí.

Sníte snad o nádherných květech,

o květech země budoucí.

Ale marně, ubohé oči!

Květy se nikde nezjeví.

To že jen stále v otrockém pláči

hledáte marné úlevy.

Nezkvete nic, co zalily slzy,

všechno mráz drsný popálí.

A jenom smutek, nesmírný smutek

rozpláče se tu do dáli.

Pro budoucí žeň se do země musí

uložit síly semena.

Musí je živit vzdor a touha,

krví musí být zmrvena.