Ubozí odrodilci.

Hoj, Vy mladí křiklounové,

chcete tvořit všechno nové?

K nové stavbě základy

musíte mít bez vady.

Ve hlubokém, valném důlu

musíte klást tvrdou žulu,

na níž bude pevná zeď

státi jako tlustá měď.

Máte sice hubu velkou –

ale hlavu hrozně mělkou;

a ty Vaše zásady –

pískové jsou podklady.

Umíte jen směle bořit,

do zdí pevných díry tvořit,

hyzdíte jen budovu –

pro budoucí obnovu.

Netušíte základ blaha,

na němž živa vlast je drahá;

Kristus Bůh jí Církev dal,

na skále ji zbudoval.

Pokud bude v Církvi státi,

nepřátel se nemá báti;

po celých už tisíc let

nezhubil ji škůdců jed.

Z ciziny jed sobci brali,

národu jej vnucovali,

ale spasná Církev v čas

zachovala národ zas.

Škoda je Vás, bratří, škoda,

Vám se příčí s Církví shoda;

jenom Církev národu

pravou zjedná svobodu.

Protikatolické bludy

plodí žaly, strasti všudy;

u nás z bludů nepřítel

vezdy zisk a radost měl.

Ničte pravou víru v lidu,

rozmnožujte jeho bídu;

vztahujte jej ve mdlobu,

dáte národ v porobu.

Ne tak, bratří, vážně stůjte,

v snách svých se vzpamatujte,

nikdo nebuď slep a hluch,

osvitiž Vás Svatý Duch!

Pojďte ruku v ruce s námi,

v úctě mějte Boží chrámy;

každý jako skála stůj,

zachráníme národ svůj!