Učená Panna.

Vtipný Kestner pěknou dcerku Šlecerovu

V krásných uměních měl zkušovati.

Dobrý otec její, chtě ji Doktorovou

Zpravit, k Kestnerovi přišel s důvěrností

Srdečně ho prose, by se zpytovati

Ráčil dcerky jeho milé,

Coby jen chtěl, v upřímosti,

Nelituje krátké chvíle.

Kestner dobře věda, že se uchýliti

Ženská, byť y byla nejkrásnější,

Starým rodem nejslavnější,

Nemá od určení svého,

Nebem sobě vyznamenaného,

Dceruškám že ne tak učenosti

Marná chvála sluší, domácý jak ctnosti.

Že syn jiné, dcerka jiné vychování

Musý míti bez odporování.

Syn se otcem, měšťanem a hospodářem stane,

Dcerka ženou, matkou, hospodyní, a ne

Professorem; čeled moudře zpravovati

Musý dcerka umět, musý stále pečovati

O dům, o kuchyni, o dobrou a zdravou váři,

Příjemná by byla hospodáři.

V těchto přepotřebných věcech byla

Pěkná Šlecerova dcerka zanedbána.

Moudrý Kestner zkušovat jí maje

Neptá se jí, z kterého byl světa kraje

Přišel Devkalion? odkud přišli Maďarové?

Kteří muži v Ržéksku, máti učenosti

Za starého času kvetli?

Aneb kterým rekům s velkou uctivostí

Ržímští věnce s bobku pletli?

Ne! ne! věděti to mají Doktorové,

Vycvičení Mudroňové,

On se ptá ji něco pro ní více:

Jak se vaří dobrá kmínovice?