Učený pes.

Jakýs kramář kdesi

Našel psíka pobludníka,

A schopnosti jeho vida,

Chytil pana větroslida,

Potom ale –

Dav mu holí „pí a jez!“

Uvázal ho k svému vozu

– na řetěz.

Brzo na to přijeli jsou mezi lesy;

Kramář pustiv koně ve dolinu

na lučinu,

Psovi, aby naučil jej po dvou skákati,

Počal na píšťalku pískati.

Psíkovi se na počátku nechtělo,

Neboť žádné to proň vnady nemělo;

A však nešlo-li to chtíčem,

Napomahal učitel svým bičem.

Potom, po nedlouhém čase,

Počal kramář učiti ho zase;

A tak se to veždy dělo,

Kdykoliv se kramářovi chtělo;

Dřív pak, než ten velký opustili les,

Z toho psíka pobludníka

Přeučený udělal se pes;

A každý, kdo ho jen uhlídal,

Velkou kramářovi chválu dal,

Nemoha se nadiviti dosti

Nadepsovské umělosti.

Prvním rokem

Pán byl toho psíka sokem,

A sotva že druhé leto odplovalo,

Zvíře lépe nežli kramář tancovalo.

Jednou je přivedla silnice

Do bohaté vesnice;

Kramář zabubnoval,

A produkcí se psem oznamoval.

Všecko vůkol poslouchalo,

A ty divy slyšíc, uši huby otvíralo.

Počne se;

Ani vlas na lidech nehne se.

Kramář se jme pískati –

„Hojda! psíku – hop, hop, hop!“

Pes se nehnul, pán ho kop;

Začne znovu pískati:

Pes se ale nechce jaksi hýbati,

Neboť dlouhým cvikem

Bylo mu to jako zvykem,

Že když se měl dáti do skoku,

Musel vidět pána křepčit po boku.

Kramář toto znamenal,

A hned křepčiti se jal:

Ale vše, co vůkol stálo,

Hlasitě se smálo,

Kterak mile uhlídalo,

Že to zvíře líp než kramář tancovalo.

I dí on: „Vy páni hosti!

Nedivtež se jeho umělosti;

Dost jsem já se namučil,

Než jsem ho to naučil,

A zdrtit jsem jeho musel kosti,

Než jsem přivedl ho k vzdělanosti!“

To řka, pohladil psa karabáčem. –

Ale slyšte divy:

Pes ten černě sivý

Na kramáře hledí;

Zaškaredí –

Oheň pouští zrakoma,

Zlobou se i rozvzteká

A zapěněnýma ústoma

Slova jako lidská vyštěká:

„Dokonav

Svůj osudný stav,

Žádám tebe, duchu můj,

Okovů mne zbav!“

Všecko vůkol trne;

Vše se odtud strachem hrne.

Řetěz se psa upadne –

Pes ho zubem popadne,

A kramářovi ho na krk hodí,

A po světě za řetěz ho vodí;

Vodí ho již tisíc a dvě léta,

A vodit ho má až do skonání světa;

To pak na výstrahu těm, jenž chybně

Boží tvory nutí k umělostem,

A to krutě, proti jejich přírodnostem.