UCHVATITEL.

Čeho se dotknu, hovoří a zpívá.

Můj život jako v bouři rozhoupaný zvon

na věži vysoké sil tanec vzývá,

podkovou ohnivou se mocně vrývá

do tvrdých boků skal a vyluzuje tón.

V palčivé struny ruka moje sahá,

zanícen zpívaje počínám hořeti,

s cestami hvězd se křižuje má dráha

a země vonná zrosená a nahá

se chvěje pode mnou milostnou obětí.

Radosti ojíněných plodů snímám

se stromů tesklivých v tichnoucí jeseni;

k haluzím poznání se nejvýš vzpínám,

bych skutkům nový význam dal i vinám,

myšlenkou ovládám závrat i zděšení.

Mé dálky žhavý soulad barev třísní,

div hlubin života schvacuji očima,

v samotě půlnoci jej vracím písní,

a klenbu, která rozlety mé tísní,

si lehce rozhrnu rukama obříma.

Blesk, zadržený mojí dlani, sténá,

u paty mé se musí moře svíjeti;

mých strojů pažím láva jest jen pěna,

a kde se zvedne vůle má jak stěna,

tam živly uslyším pokorně kvíleti.

Mne nesou větrů vlny podmaněné

bez oddechu jak nejrychlejší komoni

po nekonečné cestě ohvězdněné.

Jsou noci moje světly rozedněné,

má slova odbojná vichřici dohoní.

Kameny hrubé v ryzí útvar svářím,

zvířata odstínuji v čistém plemeni.

Sám dechem svým se blížím rajským zářím:

Polibky věčna tisknou se k mým tvářím

a sny mé letí k neznámému temeni.