UČITEL

Moře ztichlo, hladina jak z kovu

bleskotala v záření;

vlny, dálky naslouchaly slovu

a lid u vytržení.

Mluvil Bůh – a srdce otvírala

nejskrytější hlubiny;

v sladkém roznícení všecka tála

divem božské vidiny.

Lilie v nich bíle rozkvétaly,

setba vyrážela z lích;

nové naděje tam vyrůstaly,

nový svět v těch nadějích.

Nebesa a země snoubily se,

život jeden sladký hod;

člověk ve svém obrození zří se

s nebešťany jeden rod!

Mluvil Bůh a srdce sladce tála,

kolébána v božské sny;

mystická co síla Ducha vála,

zúrodňujíc hlubiny.