(Učiteli na rozchodnou.)

Tak nám s Tebou, otče veledrahý,

nastala již doba loučení;

„s Bohem!“ kyne ruka neodvratná

po tak dlouhém krásném sloučení:

s láskou vyslyš slova lásky vroucí,

jež Ti vzdává vděčnost nevadnoucí.

Přijmi díky za ty všechny péče,

jichž Tvým vedením jsme poznali;

přijmi vděčných srdcí tiché přání,

by Ti růže štěstí zkvítaly:

četných zásluh pak ať věnce krásné

blaží čelo Tvé po práci spasné.

Darů svých Ti uděl na odměnu

v počtu hojném nebes dobrota;

radost tichá, blaho nezkalené

oslaď Tobě cesty života:

a při libém doby uplynutí

přej svým věrným někdy zpomenutí.