UDÁLOST

A rána třeskla. Prostřelen

byl pouze obraz na podstavci.

Výkřiky zděšení – a ticho. Umíral jen den

před mořem ohromným, a plavci

zpívali na odchodu do světa své písně loučení,

ó plavci neutěšení a ztracení!

Jsme všickni z rodu jejich víc

neb míň, nás tragedie pojí

myšlenek, osudů, byť slunce žhnulo v líc

a duše vzlétaly jak křídla v zlatém roji.

A div: my po strašné se ráně zvedli,

byl večer zastříbřený, zbledlý,

tys ruku sevřel mou a k mořím šel,

a jenom obraz v místech srdce, srdce krvácel.