Událost.

Ta mladá cizinka, jež se studenty dole

dost skromně sedá vždy a ráno časně vstává,

tak trochu záhadná vždy při společném stole,

sic hezká – záležet si na sobě též dává –

to děcko-vrabčátko, tak bezradné a holé,

jak zdá se často všem – má v Saloně, ta sláva!

svůj obraz, u něho vždy lidu plno v kole,

a kritik v „Gaulois“ jí všecku chválu vzdává.

A nikomu ni hles zde slůvkem neprořekla,

a nikdo neví též, kde atelier má –

jen když se někdo ptal, co den kam jde, se lekla.

A ještě – novina! Srb, inženýr ten snědý,

s ní na faře byl – však to sluší oběma!

A zítra svatba je, dnes jsou tu naposledy!