úděl

By Stanislav Kostka Neumann

za chvíli odejdeš a nevrátíš se už.

to podle zákona a jako starý muž.

bez poděkování a také bez klení.

s úsměvem bez pověr a v loktech vědění.

jen v srdci tichnoucím ti vzlykne plachý žel,

žes v dlouhém životě tak málo uviděl.

tak málo z jeho krás a z jeho zázraků.

tak málo ze skutečnosti a v soumraku.

žes milovati chtěl a musels krotit hněv.

žes chválu zpívat chtěl a cítils čpěti krev.

ten vzlyk však nedozní, žel tenhle soukromý,

jej náhle pohltí jas tvého vědomí.

co jiní spatřili? ty chudé zástupy?

co jiným život vzal v tmách, které otupí?

po chyších bídy se ni bránit nesměli.

nám aspoň v zápasech sny krásně shořely.