UDEŘTE V BUBNY POHŘEBNÍ!

Už odumírá vše, co vřelost duše mé

kdy vzněcovalo v plamen,

mne mrazí, nudí vše, já sama bezcitna

jak chladný, hrobní kámen.

Teď z vůní srší jed, a vzlykot ze smíchu,

a ze přepychu bída,

co nyní vzruší mne, je pochod smuteční

a velká panichyda.

Ty duhy v životě, toť vzdušné přeludy,

a láska – ta je klamem,

vždyť zchladne jako vše, a těžko modlit se

pod znesvěceným chrámem.

A těžko pracovat, kdy známe nicotu

a bídný konec všeho,

i nelze věřit v ráj, kdy nitro kolbištěm

je reje pekelného.