ÚHLEDNÝ ZÁPAD

Úhledný západ dloužících se stínů.

A jediný z nich tebe nezleká.

Les šumí tiše: Až si odpočinu!

A potok bublá: Cesta daleká!

Kavalír štíhlý, nebojácný v lásce,

krom soumraku si více nežádá.

A šeptá-li cos galantně své krásce,

zní nadějí to: Slunce zapadá...

Ovečkám, hnaným pastýřem, je blaze.

Tak spokojeně hledí na tebe.

A stromy, které rostou na obraze,

ty očividně rostou do nebe.

To není jistě večer pro tragika,

jenž pád nám sugeruje Titanů.

A slunce, které zapadá, ti říká:

Buď klidný! Zítra zase zaplanu!