Uhlíři.

Šerým hvozdem mezi buky

zabloudil jsem k milíři.

Dobývali právě uhlí

učernění uhlíři.

Soumrak padá mezi stromy.

Víc a více do tmava

ve spolku s ním od milíře

kmitá záře krvavá.

Rudé jiskry vzhůru prší

černým mužům nad hlavy – –

Sedí v kole, vítají mě

radostnými pozdravy.

Zemčata si pekou v uhlí,

vody kolem do vůle –

pozvou-li mě černí muži,

hoj, to bude tabule!

Věru – jak jsou pohostinni!

Nikdy s takým humorem

– jako tu – jsem za vděk nevzal

upečeným bramborem!

Nabrali mně také vody,

bez cejchu, tak od oka –

víno mi tak nechutnalo

jak ta voda z potoka!

Ustlali mně na mech k sobě

při chladnoucím milíři –

nikdy jsem tak dobře nespal

jako mezi uhlíři!

Zdálo se mně, že jim uhlí

změnilo se v rubíny –

nikdy jsem tak sladce nesnil

jak v tom kruhu chudiny!...