ÚHORY.

Úhory, úhory, byly jste zelené,

chrpami kvetly jste, šípky a máky,

kdo si však vaší dnes krásy již vzpomene,

zajde k vám, zateskní toužnými zraky?

V slunci se vlnilo do dálky obilí,

skřivan spěl k nebesům s jásavým plesem –

závěje sněhu dnes souvratě přikryly,

havran jen zakráče nad plání, lesem.

Tak jako v srdce mé stesky a bolesti

napadly, květy snů zavály mrazem...

Přijde k nám jaro zas? S pohádkou o štěstí?

Slétne máj s písní a s květy zas na zem?

Úhory, na každé vaší zas souvrati

zkvete vše, rozpučí, nivou i břehem –

ale v mé srdce již radost se nevrátí,

zůstala na věky pod bílým sněhem...