UJAŘMENÁ

Z tvých nohou stírám prach se země,

jak ženě patří každý den,

na čelo sahám poníženě

řkouc: „Budiž pán můj pozdraven.“

Své malé srdce v dlaň ti kladu,

v němž stesk můj někde na dně skryt,

za tebou chodím jenom vzadu,

ke stolu sedám, až jsi syt,

z tvých očí čtu, zda máš mne rád,

a tančím, zpívám, jak mi kážeš,

toť starý svatý ženy řád.