UKOLÉBAVKA BÍLÉ PANÍ

Ty, dítě mé, spíš sladkým snem,

mne k tobě vedla půlnoc sem

z věčnosti moře,

kam sladký ohlas ze světa,

ze žití bouře zaletá

z dum, tuch i hoře.

Spi blaze, dítě.

Hvězdář se zmýlil v hodině,

však v pravé půlnoc vteřině

tam u nás zněla,

já slyšela ten vážný hlas,

mne volal přísný duchů čas,

bych tady bděla.

Spi blaze, dítě.

Spi, proudem slz mých okřtěné,

spi, z mého srdce zrozené,

krve mojí!

Ať osud jak chce obrátí

svůj běh, nad tebou pramáti

ku stráži stojí.

Spi blaze, dítě.

Tvůj osud, v ruce korunu

a kata meč hned u trůnu

se k tobě kloní,

já v moře bídy, povzdechů

ti v žalář vetknu útěchu,

jež písní zvoní.

Spi sladce, dítě.