Ukolébavka.

Spi, ó spi, můj rozmilý,

matka tvá ti ustele,

ve spánku se nachýlí

k tobě boží andělé;

můžeš nyní klidně spát,

pak se zase bavit hrou,

dokud malý jsi a mlád –

houpy, houpy, houpy, hou.

Rodnou řečí žvatlati,

rodnou řečí písně pět,

však se ten čas nevrátí,

jinak bude za pár let:

tobě zle a hůře nám,

kteří drahou mluvu svou

chováme jak drahokam –

houpy, houpy, houpy, hou.

Vezmou nám tě z náručí,

třeba to byl těžký hřích,

cizím zvukům naučí,

pro vlastní mít škleb a smích.

Budem-li tě brániti,

pohrozí nám bídou zlou,

tak je chudák ve síti –

houpy, houpy, houpy,hou.

Pláčeš? Neplač, spi jen dál!

My tě přece nedáme,

ať nás třeba vyštvou v dál

za to moře neznámé,

vezmou krov nám, vezmou chléb,

víc nám vzíti nemohou,

máme ještě tvrdou leb –

houpy, houpy, houpy, hou.

Ale za to budem mít,

dítě moje, celý věk

v srdci těchu, v duši klid,

nikdy osten výčitek,

z tebe bude muže vzor,

nepoddajný povahou,

plný ohně tmavý zor –

houpy, houpy, houpy, hou.

Postavíš se v naši stráž

na tom českém severu,

budeš bít se, celý náš,

v sledním srdce úderu;

teď však můžeš klidně spát,

pak se zase bavit hrou,

dokud malý jsi a mlád –

houpy, houpy, houpy, hou.