UKOLÉBAVKA.

Spi sladce, moje robě,

jak na keři květ,

když jaro se zpět

všem lukám ku ozdobě

zas navrátí z dalekých říší;

a andělé s posvátných výší

nechť ze zlatých nití

snů blažených ráje

ti utkají sítí;

a vznesou tě v kraje,

kde velebné serafů písně

na místo vánku

houpají k spánku,

kde muk není, žalu ni tísně.

Spi sladce, robě,

spi, robě, spi!

Spi sladce, moje robě,

vždyť Bůh onu z hvězd,

jež nejkrašší jest,

v sny vetká jistě tobě;

a ona nechť nad tebou plane,

když mračná noc krajinou tane,

a vede tě světem,

kde slunce svítí,

kde trn každý květem

na cestě žití...

Spi přesladce, drahé mé robě,

a slunce až vyjde,

tu máť tvá přijde

den zvěstovat polibkem tobě...

Spi sladce, robě,

spi, robě, spi!