UKOLĚBAVKA.

Hajej, hajej v bílém loži,

nech si o mně zdát,

sny tvé ať tvé touhy zmnoží

aspoň tisíckrát,

tisíckrát a ještě jednou

tvoří řadu nepřehlednou,

a tak musíš nepřehledně

potom milovat.

Hajej, hajej, moje milá,

než zasvítí den,

jemuž řekneš, že jsi snila

nejkrásnější sen,

nejkrásnější sen o ráji,

v němž andělé vyhrávají

mezi květy té, jež ze všech

vítěznou je jen.

Hajej, hajej, má panenko,

v bílých peřinkách,

já se skryji za okénko

v letní noci tmách

a bude-li otevřeno,

jak zašeptáš moje jméno,

přijdu k tobě květ utrhnout

tiše, po špičkách...