UKOLÉBAVKA.

By Jan Vrba

Spi, děťátko, zavři oči, ještě času dost,

po kraji se vítr točí – nevítaný host –

na silnici smetá listí, hučí na záspi...

Neslyšíš, jak venku svistí? – Spi, děťátko, spi!

Spi, děťátko, zavři oči, zůstaň v kolébce,

po kraji se vítr točí, snad i tebe chce...

V okna metá kapek roje – vyjdeš – vezme tě!

Nepustím tě, dítě moje, za nic na světě.

Spi, děťátko, ještě chvíli, teď nemůžeš ven,

probudíš se, až den bílý koukne do oken...

Potom ti dám nové šaty, k srdci přivinu...

Jenom až ten vítr klatý ztichne v komínu!

Spi, děťátko, zavři oči, ještě času dost,

po kraji se vítr točí – nevítaný host –

na silnici smetá listí, hučí na záspi...

Neslyšíš, jak venku svistí? – Spi, děťátko, spi! –