UKOLÉBAVKA.
By Jan Vrba
Spi, děťátko, zavři oči, ještě času dost,
po kraji se vítr točí – nevítaný host –
na silnici smetá listí, hučí na záspi...
Neslyšíš, jak venku svistí? – Spi, děťátko, spi!
Spi, děťátko, zavři oči, zůstaň v kolébce,
po kraji se vítr točí, snad i tebe chce...
V okna metá kapek roje – vyjdeš – vezme tě!
Nepustím tě, dítě moje, za nic na světě.
Spi, děťátko, ještě chvíli, teď nemůžeš ven,
probudíš se, až den bílý koukne do oken...
Potom ti dám nové šaty, k srdci přivinu...
Jenom až ten vítr klatý ztichne v komínu!
Spi, děťátko, zavři oči, ještě času dost,
po kraji se vítr točí – nevítaný host –
na silnici smetá listí, hučí na záspi...
Neslyšíš, jak venku svistí? – Spi, děťátko, spi! –