Ukolébavka.

Juž padá sen mi na víčka

a stále myslím na tě!

a toto jedno pomnění

svět na zázrak mi promění,

vše v nachu zřím a zlatě.

Ba skorem zrak mi přechází:

ten šum a rej a obrazy,

tvůj pohled a tvá ruka...

Sen, noční motýl, na víčka

mně tmavým křídlem ťuká.

Co nese zlatých oblaků,

co divů, snů a zázraků

a každý z nich, hle, zná tě!

Juž spím... bůh ví, co ve snu zřím,

vše splývá v tmu, jen jedno vím,

že stále myslím na tě!

A líbám tebe na líčka

a celý svět kol v zlatě!