Ukolébavka.

Spi synáčku, zahmuř oči,

dřímej sladký sen!

Spi uprostřed hluku, kouře:

kolem tebe zuří bouře,

nelítostný plen.

Řemen letí, pára syčí,

kladiv rány zní;

nauč znát se tuto hudbu,

proletáře smutnou sudbu –

spřátel se s trýzní.

Budeš vyrván z klína matky

za nemnoho let,

aby slabé tvoje svaly

pro jiného se strhaly

a nach v líci zbled.

V hloubi šachty, v puchu strojů

najdeš tvrdý chléb –

budou tvé chtít zhubit city,

zhasnou ti i jitřní svity,

bys myslil, žes slep.

Spi mé zlato, dřímej sladce,

venku bouř a kvil:

hlas nešťastných bratrů volá

a nežli je mamon zdolá,

dáš jim všech svých sil!