UKOLÉBAVKA.

By Adolf Bohuslav Dostal

Mé drahé dítě, sladce spi!

Je tmavá noc a hvězdy žádné,

květ, který kvetl včera, vadne,

je chladná noc a mlha padá,

mé drahé dítě, spi!

Už táhne jeseň, dítě, spi,

a s jasanu se listí tratí;

to léto se už nenavrátí,

v němž měla’s mne tak žhavě ráda...

Mé drahé dítě, spi!

Jen, dítě moje, sladce spi!

Ten život, který přijde zítra,

snad obraz tvůj mi vyrve z nitra,

snad svadne naše touha mladá.

Mé drahé dítě, spi!

A nevzpomínej ani, spi!

Dny naše – listí opadané,

a se stráně už vítr vane.

Ty’s měla mne tak k smrti ráda...

Mé drahé dítě, spi!